„Metal jsem salta kamiónem. Viděl přes milión nadšených fanoušků. Bál se o kluky z auta
Martina Kolomého a zažil nouzové přistání. Na prvních deset dní nového roku hodně adrenalinu.“
„Slyšel jsem toho o Dakaru hodně, viděl spoustu obrazového materiálu. Ve srovnání s tím, co jsem zažil v Argentině, je to ale o ničem. Dakar nelze převyprávět, Dakar se musí zažít. Nabyl jsem dojmu, že se jedná o soutěž, jejímž primárním cílem je od začátku devastace závodníků. Šanci přežít, tedy dojet mají jen ti nejsilnější.“
„Vzhledem k tomu, že Jižní Amerika je přece jen dále, než Afrika, vedle přípravy na závod hrají hlavní roli logistika a schopnost připravit
posádkám co nejlepší podmínky. S Robinem Dolejšem jsme jenom zírali na to, co všechno dokážou udělat tovární týmy pro své hvězdy kalibru Sainze, Peterhansela nebo Čagina s Kabirovem,“ říká David. „Měl jsem možnost stát u zrodu Buggyry, tedy privátní značky, které dokázala a dokáže porážet produkty velkých továren. Na Dakaru si to v této chvíli nedokážu dost dobře představit. Každé přijetí do bivaku představuje konfrontaci s brutální finanční i organizační silou koncernů, pro které představují dva týdny na soutěži ideální marketingovou možnost prezentace. V případě jezdců na vozech značky KAMAZ jsem poprvé viděl, co znamená, když se řekne, že peníze nehrají žádnou roli. Stačí, pokud se vyhrává. Žádná romantika, ale velký byznys.“
„Je to hodně čerstvé. Naše posádka sice vypadla hodně brzo, pak jsme ale dopravovali za strastiplných podmínek poničené auto do Buenos Aires, takže jsme svým způsobem pokračovali. Potřebuji proto od Dakaru časový odstup. Bavili jsme se o tom, co všechno lze vylepšit z technického hlediska na autech. Prakticky na všem jsme se shodli. V mém případě výzva Dakar trvá, ale, co bude za rok, to v této chvíli opravdu nevím.“
Zdroj rozhovoru: rallyzone.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat